sprava

Jsou lidé, kteří projdou naším životem zcela nepovšimnuti. Ale to neznamená, že by neprožili svůj životní příběh naplno a poctivě. Do naší paměti se však jejich působení vryje jen velmi letmo. U Jiřího Šuchmana to bylo jinak. Zvláště v posledních letech nevyhledával sice příliš družnou společnost, přesto byl výrazným a nepřehlédnutelným. Byl svůj. S některými jeho názory jsem sice někdy nesouhlasil, ale každé setkání s ním bylo podnětné.

V Domažlicích vytvořil galerii moderního umění, kam zval význačné umělce. Několikrát u něj také vystavoval malíř, ctitel a obdivovatel okolí Kdyňska Michael Rittstein. Bohužel JUDr. Jiří Šuchman zemřel ve věku, kdy mohl a možná chtěl svou podnikatelskou a především galerijní činnost rozšiřovat, své vědomosti a znalosti předávat. Byl člověkem přemýšlivým, své názory prosazoval velmi houževnatě, ale pokaždé u toho používal logických argumentů. Rozhodně se do povědomí všech, kteří ho znali, zapsal jako osobnost, kterou nešlo přehlédnout.

Vladislav Vilímec

Dne 9. září 2022 mne velmi překvapila zpráva o úmrtí Jirky Šuchmana. Trvalo mi delší čas,nežli jsem byl schopen věnovat mu a napsat tuto vzpomínku. Jirku jsem poprvé potkal jako čerstvý student domažlického gymnázia,tehdy humanitní větve,kdy nebyl ani čas se blíže seznámit,protože se po měsíci školní docházky odstěhoval. Znovu jsme se setkali při příležitosti Jirkova plánu založit výstavní galerii v prostorách společnosti Dorka. Jirka byl sice vystudovaný právník,ale vždy jej zajímalo výtvarné umění a bibliofilie Ptal se mne tehdy,zdali bych mu neporadil,jak spravovat galerii a co vše to obnáší. V počátcích existence galerie jsem nešetřil odborným poradenstvím,ani pomocí na realizaci instalací výstav,časem ale jsem se stále více věnoval staršímu umění a restaurování porcelánu a obrazů starých mistrů,kdy na moderní výtvarné umění nezbývalo příliš času. Byl jsem pak vystřídán zejména akademickým malířem a sklářem Standou Honzíkem.

Galerie Dorka otevřela své prostory 1.5.2004. Za éru své činnosti uspořádala více než 120 výstav. Jirka se stal nadšeným galeristou a postupně se vypracoval v osobnost znající mnohé z kuchyně moderního výtvarného umění. Galerie jeho zásluhou přivítala ve svých prostorách nejedno významné jméno českého moderního a současného umění. Vytvořil si bohatou databázi mnohdy přátelských kontaktů s vystavujícími umělci,od nichž vždy některé dílo po výstavě zakoupil,či do fondu galerie získal darem.Kvalitou programového kalendáře tak mohla Dorka konkurovat a také konkurovala mnohem známějším galeriím v republice včetně těch pražských. Bohužel část výtvarně a kulturně zaměřené veřejnosti v Domažlicích si tyto hodnoty dostatečně neuvědomovala především ke své škodě. Nicméně si galerie Dorka vydobyla v republice uznání a ohlas. Jirka byl nejen mecenášem galerie,ale i nadšeným programovým „ředitelem“a činovníkem a realizátorem instalací. Dbal i na kvalitu pozvánek k vernisážím,k vystavení dokumentů přibližujícím podrobněji autora atd. Zkrátka se vypracoval v profesionálně zaměřeného galeristu. Vydal též krásnou biografii nedávno zemřelého výtvarníka žijícího v Paříži Františka Januly,s nímž jej pojilo hluboké přítelství. O Jirkově činnosti by se dalo ještě dlouho psát. Jeho organizace a nápad se Salony,kdy vedle vystavených děl autorů se diskutovalo s přítomnými umělci vždy k závěru kalendářního roku přispěly k mnohým zajímavým názorům mezi uměnímilovnou veřejností a pozvanými umělci. S Jirkou odešel člověk,který pro galerii neúnavně pracoval a vydobyl jí pozoruhodný kredit. Jirka mi bude chybět a mnohé disputace s ním na filosofická a umělecká témata též.

Čest jeho památce
Josef Haas

Michalu Singerovi. Komentáře netřeba.

Ano, přišel čas na JARNÍ PRÁCE. Rýč, hrábě a vidle. Prosíme, seznamte se. Nebude to na škodu. Ani trocha výtvarně pojatého lovu ostatně neuškodí.

Výstavu obrazů a prací na papíře nám blízkého Miroslava Maliny (dokladem budiž sedm kreseb vytvořených pro naši galerii a jí věnovaných) doplňují keramické artefakty sochaře Miroslava Olivy.

V tomto případě zasluhují zvláštní pozornosti „Koně do nebes“ a jistě i „Poslední večeře“ – oboje výtvarně dokonalé a o lecčems i dnes vypovídající.

První návštěvnice výstavu shledala „jemnou“, my navíc i „křehkou“.

Děkujeme oběma Miroslavům Mirkům za výstavu a vám za návštěvu.

Takový už je zpravidla osud nových pravd, že začínají jako hereze.

Thomas Henry Huxley

známý především jako režisér dokumentárních filmů, ale také výtvarník a společně s Radkem Pilařem zakladatel a průkopník českého videoartu, s naší galerií spolupracuje již řadu let.

Je autorem proslulého cyklu „Výtvarnické konfese“, vícero autorů spojených s naší galerií tak zachytil v působivých dokumentech (kupř. František Janula, Boris Jirků, Mikoláš Axmann, Michal Šarše, Zdeněk Tománek…). Neméně významná je ovšem i jeho experimentální filmová tvorba.

Ukázky jeho práce můžete předběžně shlédnout kupř. na

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10267558128-vytvarnicke-konfese/

pokud jde o „klasickou tvorbu“ a na

pokud jde o tvorbu experimentální, která je řazena mezi padesát nejvýznamnějších videoartových počinů světa.

Díky laskavosti Petra Skaly nám bylo umožněno nabídnout našemu publiku jednotlivé tituly z jeho tvorby k prodeji, na samotným autorem pořízených DVD. Případným zájemcům rádi zodpovíme veškeré dotazy týkající se této nabídky a
možností koupě. Zde ve formátu pdf přikládáme soupis jeho děl a informativní text „Petr Skala: Experimentální film a proměna člověka v čase“.

Protože covidové třeštění neutichá, obrátili jsme se s další výstavou opět  na náš depozit a výsledkem je ZIMNÍ SALON. Zastoupení jsou naši oblíbení autoři –  v abecedním pořadí Alena Anderlová, Ondřej Basjuk, Igor Grimmich, Martin Salajka a Jiří Voves.

Pokud na vás výstava bude působit dejme tomu trochu truchlivě, je to pěkný příklad zdání, které klame. Hladiny našich přirozených protilátek a optimismu stále stoupají.

Sochař Michal Šarše připravil pro naši galerii již třetí výstavu, tentokrát pod názvem Hovory o smrti. Jakkoliv by se mohlo zdát, že autor uchopil “aktuální“ téma, v jeho případě tomu tak rozhodně není. Většina společnosti je více či méně záměrně vedena k tomu, aby smrt jako fenomén prakticky vytěsnila. Michal Šarše si je jasně vědom, že není života bez smrti a stejně tak není smrti bez života. A že nejde, jak by se mohlo zdát, o striktně protikladné, oddělené entity, o „buď a nebo“. Vztah života a smrti je téma, nad kterým stojí za to uvažovat, o kterém je možno hovořit.

Michal Šarše tak činí svými sochami a obrazy, které s pečlivostí jemu vlastní vybral  a jejichž kombinaci promyslel právě pro prostor naší galerie. O autorovi a jeho obsáhlé tvorbě psát  zde podrobněji není možné, ale informací v tomto směru naleznete ve virtuálním světě nepřeberně. Z většiny z nich plyne, a to jediné zde zmiňujeme, že jako sochař je zcela výjimečný, s kýmkoliv jiným v evropském kontextu, kam je právem řazen, nesrovnatelný.

A za pozornost jistě stojí i jedna z autorových zásadnějších instalací plastik ve veřejném prostoru, totiž socha „Umlčovaným“, kterou žádný pozorný návštěvník Domažlic nepřehlédne. 

Letní salon jsme pojali jako vzpomínku na výstavy uplynulých let, které nám byly zvláště milé. Vystaveny jsou obrazy Aleny Anderlové,  Ondřeje Basjuka,  Jiřího Brázdy, Borise Jirků, Aleše Knotka, Aleše Krejči, Jiřího Mikesky, Miroslava Pošvice, Michala Singera a  Jakuba Tomáše. Doprovod jim tvoří skleněné plastiky Stanislava Honzíka. Celkově jsme názoru, že by vás tato výstava mohla potěšit. Rádi vás v naší galerii uvítáme.

„Nebe sklepa„ je čtvrtou samostatnou výstavou Mikoláše Axmanna v Galerii DORKA. Po pěti letech tak zjišťujeme, kterým směrem se nyní ubírají jeho nejen výtvarné zájmy a s potěšením konstatujeme, že se nadmíru shodují se zájmy našimi. Rozhodně pokud jde o víno a vše s vínem spojené.

O mistrovství autora pokud jde o grafické práce je celkem zbytečné mluvit, je známo všeobecně. Menší povědomí panuje o unikátních autorských knihách, kterým se průběžně věnuje, a tak kromě více než dvou desítek litografií na kartonu a plátně představujeme i zatím poslední z nich. Kniha „Střepník“ byla vyhotovena jen ve dvou výtiscích, ale vydáno bylo i cenově dostupné faksimile, které jsme na výstavu zařadili.

Zájemcům o výstavu. která potrvá do poloviny června doporučujeme, aby se ohlásili na tel. č. 725 491 990.

Tedy v době,  kdy lze jen těžko uspořádat autorskou výstavu, jak jsme je v naší galerii pojímali.  V době, kdy prožíváme dříve nepoznané. Že i to bylo v lecčems k něčemu dobré, jako každá nová zkušenost, nám ale nejspíš dojde s velkým zpožděním. Tak se vracíme k minulému jako k vizi toho, co možná znovu bude.

Titul výstavy jsme si vypůjčili z dřevorytu Zdeňka Mézla. Z depozitáře jsme vybrali výhradně práce na papíře těch autorů, kteří u nás vystavovali. Celkově téměř monochromatický výraz této výstavy nebyl záměrem, spíše jaksi samovolně vyplynul.  Rozhodně netruchlíme, těšíme se na lepší časy. Vystaveny jsou práce těchto autorů: Václav Bláha, Ivan Bukovský,Václav Fiala, Ivana Hejduková, Vladimír Kopecký, Jiří Kornatovský,  Zdeněk Mézl,  Jiří Mikeska,  Petr Štěpán.