Galerie Dorka

2022

Vzpomínka na Jiřího – V. Vilímec

Jsou lidé, kteří projdou naším životem zcela nepovšimnuti. Ale to neznamená, že by neprožili svůj životní příběh naplno a poctivě. Do naší paměti se však jejich působení vryje jen velmi letmo. U Jiřího Šuchmana to bylo jinak. Zvláště v posledních letech nevyhledával sice příliš družnou společnost, přesto byl výrazným a nepřehlédnutelným. Byl svůj. S některými jeho názory jsem sice někdy nesouhlasil, ale každé setkání s ním bylo podnětné.

V Domažlicích vytvořil galerii moderního umění, kam zval význačné umělce. Několikrát u něj také vystavoval malíř, ctitel a obdivovatel okolí Kdyňska Michael Rittstein. Bohužel JUDr. Jiří Šuchman zemřel ve věku, kdy mohl a možná chtěl svou podnikatelskou a především galerijní činnost rozšiřovat, své vědomosti a znalosti předávat. Byl člověkem přemýšlivým, své názory prosazoval velmi houževnatě, ale pokaždé u toho používal logických argumentů. Rozhodně se do povědomí všech, kteří ho znali, zapsal jako osobnost, kterou nešlo přehlédnout.

Vladislav Vilímec

Za Jiřím Šuchmanem

Dne 9. září 2022 mne velmi překvapila zpráva o úmrtí Jirky Šuchmana. Trvalo mi delší čas,nežli jsem byl schopen věnovat mu a napsat tuto vzpomínku. Jirku jsem poprvé potkal jako čerstvý student domažlického gymnázia,tehdy humanitní větve,kdy nebyl ani čas se blíže seznámit,protože se po měsíci školní docházky odstěhoval. Znovu jsme se setkali při příležitosti Jirkova plánu založit výstavní galerii v prostorách společnosti Dorka. Jirka byl sice vystudovaný právník,ale vždy jej zajímalo výtvarné umění a bibliofilie Ptal se mne tehdy,zdali bych mu neporadil,jak spravovat galerii a co vše to obnáší. V počátcích existence galerie jsem nešetřil odborným poradenstvím,ani pomocí na realizaci instalací výstav,časem ale jsem se stále více věnoval staršímu umění a restaurování porcelánu a obrazů starých mistrů,kdy na moderní výtvarné umění nezbývalo příliš času. Byl jsem pak vystřídán zejména akademickým malířem a sklářem Standou Honzíkem.

Galerie Dorka otevřela své prostory 1.5.2004. Za éru své činnosti uspořádala více než 120 výstav. Jirka se stal nadšeným galeristou a postupně se vypracoval v osobnost znající mnohé z kuchyně moderního výtvarného umění. Galerie jeho zásluhou přivítala ve svých prostorách nejedno významné jméno českého moderního a současného umění. Vytvořil si bohatou databázi mnohdy přátelských kontaktů s vystavujícími umělci,od nichž vždy některé dílo po výstavě zakoupil,či do fondu galerie získal darem.Kvalitou programového kalendáře tak mohla Dorka konkurovat a také konkurovala mnohem známějším galeriím v republice včetně těch pražských. Bohužel část výtvarně a kulturně zaměřené veřejnosti v Domažlicích si tyto hodnoty dostatečně neuvědomovala především ke své škodě. Nicméně si galerie Dorka vydobyla v republice uznání a ohlas. Jirka byl nejen mecenášem galerie,ale i nadšeným programovým „ředitelem“a činovníkem a realizátorem instalací. Dbal i na kvalitu pozvánek k vernisážím,k vystavení dokumentů přibližujícím podrobněji autora atd. Zkrátka se vypracoval v profesionálně zaměřeného galeristu. Vydal též krásnou biografii nedávno zemřelého výtvarníka žijícího v Paříži Františka Januly,s nímž jej pojilo hluboké přítelství. O Jirkově činnosti by se dalo ještě dlouho psát. Jeho organizace a nápad se Salony,kdy vedle vystavených děl autorů se diskutovalo s přítomnými umělci vždy k závěru kalendářního roku přispěly k mnohým zajímavým názorům mezi uměnímilovnou veřejností a pozvanými umělci. S Jirkou odešel člověk,který pro galerii neúnavně pracoval a vydobyl jí pozoruhodný kredit. Jirka mi bude chybět a mnohé disputace s ním na filosofická a umělecká témata též.

Čest jeho památce
Josef Haas

JARNÍ PRÁCE

Ano, přišel čas na JARNÍ PRÁCE. Rýč, hrábě a vidle. Prosíme, seznamte se. Nebude to na škodu. Ani trocha výtvarně pojatého lovu ostatně neuškodí.

Výstavu obrazů a prací na papíře nám blízkého Miroslava Maliny (dokladem budiž sedm kreseb vytvořených pro naši galerii a jí věnovaných) doplňují keramické artefakty sochaře Miroslava Olivy.

V tomto případě zasluhují zvláštní pozornosti „Koně do nebes“ a jistě i „Poslední večeře“ – oboje výtvarně dokonalé a o lecčems i dnes vypovídající.

První návštěvnice výstavu shledala „jemnou“, my navíc i „křehkou“.

Děkujeme oběma Miroslavům Mirkům za výstavu a vám za návštěvu.